Kontext, hmota, dispozice. Kostel byl stavěn jako jeden areál společně s farou v nově vznikající čtvrti. Jde o solitérní centrálu, přibližně orientovanou. K ní je přidružena na západě předsíň, na východě kruhově zakončený presbytář, vedle něj k severu nízká sakristie. Prostředí kostela dotváří samostatná fara. Jde o srostlici dvou hmot, která působí jako řadový domovní blok. Vytváří kostelu „pozadí“, spolu s ním tvoří drobné náměstíčko. Konstrukce. Kostel je zděný, omítaný. Dřevěný krov kostela, kromě krytiny a věžičky se zvonem, nese též skořepinu iluzivní vnitřní klenby, která je na něm zavěšena. Exteriér. Pro stavbu bylo užito neogotické tvarosloví. Kostel má v nárožích dvojstupňové opěráky. Portál hlavního západního vstupu je spíše pozdně secesní (norimberský). Boční portály mají svrchu svazkové ostění, podpírané neorománskými sloupky, nad ním tři pole s reliéfními kružbami. Vše završuje na severu i jihu kruhově zaklenuté vitrážové okno dělené prostými kamennými kružbami, a to na dva lomené díly, střední zaoblený a kruh. U přechodu zdi do štítu jsou po stranách drobné slepé čtyřlisté rozetky. Začátky náběhů štítů jsou zdůrazněné lehce vykonzolovanými uchy a vrchol nadstavěn drobnou atikou s kamenným čučkem ve tvaru kříže. Ve štítech jsou sdružená trojitá okénka. Osmiboká věžička má „trnovou korunu“ štítků nad arkádou lucerny a jehlanovou stříšku ukončenou na knoflíku křížem, jehož střed obepíná kruh.