Jedná s o barokní kapli situovanou v ochranném pásmu MPZ v těsné blízkosti gotického kostela svatého Víta. Solitérní přízemní objekt je postavený na obdélném půdorysu s polygonálním závěrem. V rámci josefínských reforem byla kaple odsvěcena a po roce 1790 byla dále používána k obytným účelům. V rámci nového využití došlo k úpravě interiéru jeho přepažením, ke stavbě komínového tělesa, k proražení větších okenních otvorů a k úpravě původního barokního štítu. V současné době bývalá kaple nemá žádnou stropní konstrukci, v obvodovém zdivu zůstaly zachovány kapsy po stropních trámech, v některých kapsách s odřezanými zbytky zhlaví trámů. Nad okenními otvory i nad nikami v severním průčelí jsou v interiéru částečně obnažené cihelné záklenky. Na venkovním líci omítek severního průčelí zůstaly zachovány otisky, v současné době již odbouraného, novějšího přístavku. Kaple je zastřešená sedlovou střechou s námětky s vrcholovou vaznicí a s polygonálním závěrem, krytou pálenou taškou bobrovkou, s hřebenáči a nárožími položenými do maltového lože. Původní profilace kordonové římsy zůstala bez novodobějších zásahů. Původní skladba venkovních omítek nebyla zásadním způsobem narušena, odkryté spodní omítkové vrstvy jsou pekované. Stávající barevnost průčelí je světle žlutá na nárožích, v závěru s bílými lesenami. Dřevěná špaletová okna jsou lemovaná plochými štukovými šambránami. Vchod v obdélném žulovém ostění je situován na osu hlavního západního průčelí. Nad vchodem zůstal volný otvor po termálním oknu. V místech odstraněného přístavku v západním průčelí byly obnažené čtyři mušlovité niky pro sochy světců.