Dům čp.1, nyní součást areálu Poslanecké sněmovny ČR. Objekt vznikl spojením býv. jesuitské gymnasia (východní část objektu) a domu dvorské komory (západní část). Po zrušení jesuitského gymnasia byly obě budovy v r. 1787 propojeny a byl zde zřízen guberniální úřad. Pro tyto účely byly vypracovány velmi dokonalé plány, které nás informují o vývoji celého bloku mezi l.1773-1814, kdy oba domy byly již zcela prokazatelně spojené. Především ve vých. objektu byl do dvora vestavěn koutový risalit se schodištěm a byla upravena dispozice vložením některých příček, nutných pro úřední činnosti; boční již. vstup byl opatřen klasicistním portálem. Do r. 1918 byla budova pouze udržována - po vzniku Československé republiky zde byly do r. 1928 provedeny úpravy pro úřady zemské správy politické. Po administrativní reformě zde sídlil zemský úřad (úpravy arch. Feigl). Teprve rekonstrukce budovy pro poslaneckou sněmovnu (SÚRPMO, ing. arch. Jiří Novák, 1990-97) umožnila rehabilitaci celé budovy v úplném rozsahu. Jezuitské gymnasium - vých. polovinu dnešního objektu postavil (při zachování některých starších partií) podle vlastního projektu z r. 1724 Kilián Ignác Dientzenhofer. Při rozsáhlé rekonstrukci pro potřeby Parlamentu ČR v l. 1995-97 proběhl také archeologický výzkum, který přinesl zcela nové poznatky (poč.12. stol. zde několik výrobních objektů, snad i obytná zemnice. V románské době byla také přes dnešní západní dvůr vedena důležitá bytelná cesta. Později zde existovala středověk.zástavba - gotický dům U divého muže (koupí v r. 1623 do majetku dona Baltazara de Marradas, generála císařského jezdectva, renesanční přestavba, dnes nedochovaná). Později zmiň. Kryštof Dientzenhofer jako stavitel a Tomáš Haffenecker jako zednický mistr, kteří byli pověřeni projektem a provedením přestavby (pravď. ale jen jako úřední znalci). Nesporné, že stavitelem (a snad i architektem) přestavby domu čp. 1 byl týž autor, který v r. 1711 úspěšně zakončil stavbu průčelí a dvou lodí kostela sv. Mikuláše - K.I.Dienzenhofer. Jedná se o velmi jasnou a funkční dispozici školní budovy. Vlevo od monumentálně založeného schodiště byly navrženy v přízemí a v 1. p. učebny, v zadním traktu záchody, větrané do světlíku, a dvě pomocná schodiště a menší kuchyně. Horizontální komunikace jsou vedeny okolo vnitřního nádvoří a mají velkorysé rozměry. V posledním patře byl v již. křídle navržen divadelní a shromažďovací sál. Podle Dientzenhoferových plánů i podle stop na stavbě mělo vých. křídlo volnou arkádu s velkými okny. Dnešní úprava obnovila tento stav, který v 19. stol. vložené nové pilířky a překlady nových oken znejasnily. Nádvorní fasády byly zřejmě velmi jednoduché (mimo arkádové křídlo). Nejvíce úprav doznaly v 19. stol. V té podobě, kterou vých. části dnešního domu dala přestavba projektovaná a vedená K. I. Dientzenhoferem, se objekt dochoval (s malými popsanými změnami) až do zrušení jesuitského řádu (1773). Dům dvorské komory - záp. část (dům dvorské komory) vznikala převážně zcelením renesančních a barokních objektů, propojených po r. 1787 a upraveny pro úřední potřeby. Tvoří sev. průčelí horního Malostranského nám. Od r. 1623 tak patřil dům dvorské komoře a byl pod správou stavebního úřadu Pražského hradu. Ačkoliv byl stavební úřad pod přísným dohledem císařského fisku, prováděly se po celé 17. stol. pouze drobné opravy. Protože však dvorní zednický mistr Giacomo Antonio Canevalle v objektu bydlel, a dokonce mu r. 1707 bylo svěřeno místo domovníka (r. 1690 hlásil nutnou opravu pavlačí), muselo být dělicí střední vých. křídlo postaveno poč. 17. stol. i s pavlačí, stojící pův. na dřevěných sloupcích. Přistavění tohoto křídla k staršímu renesančnímu objektu dokumentuje jednak překrytí sgrafit a jednak spára, zjištěná sondou. Výstavbu tohoto křídla klademe tedy na poč. 17. stol.