Klášter benediktinů Na Slovanech - Emauzské opatství KP tvoří: - Klášter benediktinů (včetně západních křídel), parc. 1241 - Kostel Panny Marie a sv. patronů slovanských, parc. 1242 - Kaple sv. Kosmy a Damiána, parc.č.1243 - Zahrady (Jižní z., Západní z., Severní předpolí) - Ohradní zdi zahrad - Soubor opěrných zdí, schodišť a teras (Jižní zahrada) - Severozápadní opěrná zeď, parc. 1246 - Schodiště se zdmi, parc. 1244/2, 1244/1 - Opěrná zeď s nikou (Jižní zahrada) - Brána 1 (východně při konventu) - Brána 2 (v jihozápadní ohradní zdi) - Kaplička (Jižní zahrada) prostředí KP tvoří: - objekty v Jižní zahradě - Provozní objekt (50. léta), Sklad (jižně u konventu), Altány, Přístavba (východní část jižní zahrady), Zázemí sportoviště (parc.1236), Tenisové kurty, Balustráda (parc.1232 - mimo areál). Klášter založil Karel IV. r. 1347 v rámci koncepce Nového Města pražského. Byl založen jako obnovené centrum slovanské vzdělanosti, měl navazovat na domácí tradici a šířit věrouku v slovanském jazyce. Klášter i s kostelem byl vysvěcen 29.3.1372 na velikonoční pondělí arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi za přítomnosti císaře Karla IV. a jeho syna Václava. V první stavební etapě bylo postaveno východní a jižní křídlo kláštera a vých. část kostela. Stavba kostela pokračovala od vých. chóru k záp. průčelí. Aby nebyl narušen celistvý prostor křížové chodby ambitu po již. boku kostela, byl zvolen důmyslně provedený systém opěrných oblouků, který obkračuje šíři křížové chodby a svádí tlak kleneb do vnějších opěrných pilířů. Výstavba vých. křídla ambitu byla provedena zároveň s klenutou síní. Sakristií byla vyhrazena místnost vedle kostela, za níž se počítalo s kapitulní síní. Za husitských válek zůstal klášter díky svému zaměření ušetřen plenění a dál existoval jako utrakvistický. Za Rudolfa II. se opat Pavel Paminondas Horský pokusil o obnovení katolické liturgie a opravu kláštera. Následně, za vlády Ferdinanda III., byl klášter odevzdán benediktinům z Montserratu, kteří jej záhy nechali barokně přestavět, opravit a rozšířit. Zcela barokní ráz získal letní refektář a interiér kostela sv. Kosmy a Damiána s bohatým štuk. stropním dekorem. Za přispění kardinála Bedřicha Schwarzenberga byl klášter na konci 19. stol. postoupen přísné říšskoněmecké kongregaci benediktinů z jihoněmeckého Beuronu. Ti za vydatné podpory německé pražské společnosti nechali klášter puristicky upravit. V souladu se svými řádovými zásadami zbavili klášter i kostel všech stop barokních úprav a v duchu vlastního řádového umění tzv. beuronké školy revokovali "ideální" středověký stav. Klášterní dům byl zbaven pilastrů, štuků a nadokenních nástavců. Cyklus gotic. nástěnných maleb ambitu však zůstal zachován. R. 1925 byla v klášteře obnovena slovanská liturgie a bylo nově řešeno dominantní postavení kláštera v nově koncipovaném urbanistickém obraze Prahy. Podle návrhu arch. B. Hypšmana byly v l. 1929-30 provedeny nové klášterní budovy jihozáp. od kostela v klášterním předdvoří, určené pro umístění knihoven, dílen, nemocnice a jídelny pro chudé, a zřízena nová obvodní zeď kláštera na záp. straně. 22. července 1942 byl klášter nacisty uzavřen. Dne 14. 2. 1945 zasáhlo kostel i klášter několik bomb shozených na Prahu americkým letectvem. Exploze mj. zničily záp. průčelí kostela, krov a část klenby. V l. 1964-1965 proběhla soutěž na obnovu záp. průčelí, z které vítězně vyšel návrh arch. Františka M. Černého.