Nárožní zděná patrová stavba na nepravidelném mírně se zalamujícím půdorysu s okoseným V nárožím a s přízemním západním přístavkem. Střecha na patrové části sedlová s valbou na západní straně, na přízemním přístavku valbová, doplněná na jižní straně pultovým vikýřem. Krytina plech, pod ním původní šindelová krytina. Dům je součástí drobného bloku tří domů na rozhraní ulic Boženy Němcové a Vodní. Severovýchodní vstupní průčelí obrácené do ulice Boženy Němcové je čtyřosé, završené štítem tvaru nerovnoramenného trojúhelníka. Sokl nízký s kamenným obkladem, podlaží odděluje profilovaná kordonová římsa, pokračující i na okosené V nároží; korunní římsa, rovněž profilovaná, probíhá pouze při severovýchodním průčelí. V přízemí vpravo obdélný novodobý vstup do domu, ve 2. a 4. ose obdélné okno s novodobou výplní a mříží, ve 3. ose patrná zazdívka původního vchodu. V patře čtveřice obdélných klasicistních oken v plochých hladkých šambránách, s jednoduchými podokenními římsami, okna jsou dvoudílná špaletová členěná do šesti tabulek. Fasáda přízemí se zbytky pásové rustiky (zbytky klasicistní úpravy z doby kolem roku 1838), v patře fasáda opatřená stříkanou omítkou s hladkým pásem při levém nároží a pod korunní římsou, šambrány též hladce omítnuté. Na západní straně průčelí okapní svod s klasicistním kotlíkem. Štít je cihelný se zbytky stříkané omítky, původně opatřený po obvodu hladkou pásovou lištou; ramena štítu jsou nestejně dlouhá, ve štítu dvojice obdélných drobnějších klasicistních oken v líci, křídla členěná do šesti tabulek, nad nimi ve vrcholu štítu kruhové okénko. Východní nároží domu je okosené, v přízemí bez členění, v patře okno stejného typu jako na navazujícím severovýchodním průčelí, tj. na podokenní římse v ploché hladké šambráně. Drobnou plochu patra lichoběžníkového tvaru opatřenou stříkanou omítkou rámuje po stranách a pod střechou hladký omítkový pás. Jihovýchodní průčelí domu se mírně zalamuje a obsahuje v sobě zbytky středověkého kamenného zdiva bývalého předbraní, patrné jsou mladší cihelné dozdívky (z barokních a klasicistních úprav). Původní středověké zdivo je vyzděno z lomového kamene, tloušťka zdiva dosahuje 700 mm. Jižní průčelí je hladké bez členění, o 4 okenních osách, korunní římsa klasicistní segmentová (prkna pobitá rákosem). Západní trojice oken je řešena shodně: v přízemí klasicistní špaletová dvoudílná okna bez rámování, členěná do šesti tabulek, opatřená ve špaletě osazenou mříží; okna v patře z 30. let 20. století členěná na T. Ve východní části průčelí se fasáda lomí ke skosenému nároží – v této části v přízemí i patře po jednom okně (v přízemí novodobé dvoukřídlé, v patře menší dvoudílné okno v líci s křídly dělenými na kříž). Přízemní západní přístavek má hladké fasády, v severní části západního průčelí drobný mladší obdélný vstup s jednokřídlými dveřmi, v jižním průčelí dvojice drobných novodobých okenních otvorů. Západní přístavek si zachoval středověké obvodové zdivo, dokládající výšku celé bašty před barokní přístavbou. Interiér: Východní dům: Přízemí plochostropé. Za vstupem ze severovýchodního průčelí chodba vymezená novodobými příčkami, z ní stoupá novodobé dřevěné schodiště do patra (vychází z raně barokního řešení schodiště). Z chodby přístupná rozlehlá místnost ve východním nároží domu a z ní další místnost lichoběžníkového půdorysu při jižním průčelí, jejíž severní a východní stěny jsou barokního původu; v této místnosti se mezi okny u podlahy našly zbytky jednovrstvé vápenné omítky pravděpodobně středověkého původu (Knoflíček, Bíšek, 2012). V patře shodné dispoziční řešení jako v přízemí. Schodiště ústí v patře do chodby, opatřené klasicistním záklopovým stropem. Z chodby vstup do nejcennější místnosti domu - pokoje při jižním průčelí, opatřeného raně barokním záklopovým stropem; vstup z chodby rámuje dřevěné raně barokní ostění se zbytky slohových háků dveřních závěsů. Místnost ve východním nároží plochostropá, rozdělena novodobými příčkami na 3 menší prostory. Západní přístavek: V obou místnostech dochováno pozdně gotické zdivo a klasicistní plackové klenby, zadní prostora přezděná novodobými příčkami. Místnosti byly původně propojené širokým pozdně gotickým půlkruhovým obloukem (v klasicismu zazděným). Na severní straně objektu novodobá přístupová chodba, navazující na chodbu patrového domu. Krov nad vlastním domem i západním přístavkem je stolicový, klasicistního původu z období kolem roku 1838. V krovu se pod plechovou krytinou dochovaly původní šindele. Dům není podsklepený. Stavební vývoj Původně pozdně středověký přízemní samostatně stojící objekt vznikl pravděpodobně v rozmezí poslední třetiny 15. – počátku 16. století v rámci dodatečných stavebních úprav městské fortifikace Tachova. Byl vystaven spolu s protějším domem čp. 477 (nemovitá KP - ÚSKP r.č. 13837/4-1669) jako součást předsunutého opevnění Dolní městské brány. U Dolní brány bylo předsazeno krátké dosti vysoké předbraní. S odstupem několika metrů protékal mlýnský náhon, na jeho druhé straně stála vnější brána tvořená dvěma protáhlými baštami se zaoblenými čely a mezilehlým průjezdem neznámé podoby. Třetí vnější brána měla nejspíše podobu nižší hranolové stavby s průjezdem (nelze vyloučit, že také tato brána byla z boků chráněná zaoblenými baštami) – zbytky této třetí brány se severní stojkou vnějšího portálu se dochovaly v obvodových zdech domů čp. 476 a 477. Dolní městská brána byla demolována v letech 1864-65. Fortifikační funkci ztratil objekt pravděpodobně ve 2. polovině 17. století a následně začal být využíván k bydlení. V souvislosti se změnou funkčního využití došlo k barokní přestavbě objektu (přízemní stavba byla zvýšena o patro, v patře v jižním pokoji vložen dřevěný záklopový strop, barokní úprava fasád s kordonovou a korunní římsou a podokenními římsami v patře). V polovině 19. století následovaly pozdně klasicistní úpravy (nové krovy nad domem i západním přístavkem, úprava V fasády – pásová rustika v přízemí, stříkané omítky v patře a na štítu, výměna oken, do chodby v patře vložen záklopový strop, v západním přístavku vloženy plackové klenby a provedena zazdívka gotického oblouku), původně samostatně stojící dům se stal součástí menšího bloku. Další neslohové úpravy proběhly ve 30. letech 20. století a po 2. světové válce (odstraněná pásová rustika, zrušený původní V vstup, v části přízemí osazena neslohová okna, interiér rozdělen lehkými příčkami, výměna schodů do patra).