Rozsáhlý areál na vysokém skalním hřebenu obtékaný ze tří stran řekou Ohře, na půdorysu protáhlé uzavřené dispozice, složitého vývoje. Vstup tvoří systém předbraní, vpravo, v prostoru mezi branami, je drobné patrové stavení vrátnice. Vlevo od bány budova markrabství, uvnitř hradního areálu románská věž, vpravo od ní křídlo s hejtmanským domem a na ně navazuje na severu severní palác. Na severní straně je situována i Dolní bašta. Hrad se sestává ze: 1) Vrátnice; 2) Předbraní; 3) Markrabství; 4) Křídlo dolní bašty; 5) Severní palác- a) rotunda; 6) Východní křídlo; 7) Hejtmanský dům; 8) Křídlo při věži; 9) Věž; 10) Studna; 11) Opevnění; 12) Park - a) socha J. W. Goetha; b) Pamětní deska T. Körnera; c) Pavilon při Ohři - samostatné r.č. 4339; 13) Kamenný kříž před hejtmanstvím - samostatné r.č. 648. Historie: Na ostrožně v ohbí řeky Ohře v kmenovém území Sedlečanů a v blízkosti hradiště, bezpečně doloženého slovanského původu, bylo založeno u brodu, kterým procházela cesta z Chebu do Prahy, strážné hradiště. Pro tvar řeky dostalo název Loket. Hradištní sídliště včetně pozdějšího předhradí zaujímalo svažitý terén ostrožny a na jejím vrcholu byl ve třetím čtvrtletí 12. století za panování krále Vladislava založen kamenný hrad. Po začlenění Sedlecka do tvořícího se přemyslovského státu a vytvoření Sedlecké župy se stal Loket pro své strategické postavení župním centrem. Roku 1226 se Sedlec naposled jmenoval v listině doksanského kláštera a zřejmě z roku 1227 pochází prvá zmínka o Lokti. Založení města v podhradí a změna správní organizace spolu nepochybně souvisely. Výslovně hrad Loket připomínají prameny k roku 1234, kdy je uváděn výhradně jeho český název, teprve později překládaný do latiny jako Cubitus (1237) a do němčiny jako Ellbogen (1239). Nová správní soustava byla založena na manském systému, který spočíval v tom, že jednotlivé vesnice a hospodářské usedlosti v loketském kraji byly propůjčovány leníkům - manům, kteří podléhali královskému purkrabí na hradě a manskému soudu a byli povinni sloužit při hradu vojensky. Jejich výjimečná práva byla zdůrazněna dědičností majetku a nevztahovalo se na ně právo odúmrtí. Manové v počtu asi třiceti byli převážně německého původu o osadili nejen vesnice slovanského původu, ale dále ve vyšších polohách kraje zakládali nové, kolonizované však již převážně německým obyvatelstvem. Loketské manské zřízení bylo právně kodifikováno řadou královských privilegií. Specifické zvláštnosti této soustavy spolu s osobitou samostatností loketského kraje, které je srovnatelné pouze s Kladskem, přetrvaly po celé 15. století a ještě v r.1525 jsou o něm poměrně přesné doklady v urbáři města. Architektonický vývoj areálu charakterizují čtyři základní časové úseky: 1. třetí čtvrtina 12. stol. - 1. polovina 15. stol.: královský majetek 2. 1434 - 1547: zástavní držení Šliků 3. 1562 - 1795 ve správě města 4. 1795 - 1918 c.k. státní vězení Objev románské rotundy v r. 1964 a její časové zařazení do 3. čtvrtiny 12. století, tedy do doby vlády krále Vladislava II., dovoluje zpřesnit základní představu o původním románském uspořádání areálu. Raně feudální loketská pevnost se rýsuje jako podélný hrad rozvinutý na poměrně úzkém vrcholovém hřbítku vystupujícího žulového masívu. Je přímým předchůdcem podélně rozvinutých hradů gotických. Hrad tvořily hranolová velká věž, od ní ne severovýchod klesajícím skalním hřbetu (dosud neporušeném průrazem pozdějšího vstupu do nádvoří) na okraji srázu nad řekou hradní rotundová kaple a severní čtvercové stavení, oddělené skalní rozsedlinou. V další, nejspíše ještě románské stavební fázi, přibyl patrový palác (tzv."skalní světnice"), postavený na temeni skalního masívu v těsném sousedství věže. Hospodářské zázemí hradu s obranným příslušenstvím zabíralo pravděpodobně plochu dnešního hradního nádvoří. Některé části hradu, zejména věž, připomínají vliv tehdy módní produkce hradů štaufského dvora. Románská rotunda ryze českého architektonického typu přesvědčuje bezpečně o domácích kořenech tohoto přemyslovského sídla a vyvrací domněnky o jeho německém původu. Přestože první zmínka o hradu pochází zřejmě z r. 1227, posunují nová zjištění pravděpodobnou dobu výstavby románského kamenného hradu asi do 3.čtvrtiny 12. století. Ze starého hradiště se postupně stalo podhradí se sídly řemeslníků a rodin hradní posádky a během vlády Přemysla Otakara I. (1197 - 1230) bylo přeměněno na hrazené královské město. Velká přestavba hradu probíhala za Přemysla Otakara II. (1253 - 1278), kdy bylo staré ohrazení vyměněno za mohutný prstenec nové hradební zdi, zesílený několika půlválcovými věžemi. Dílem této přestavby je nepochybně i dnešní přístupová cesta, která vnikla do hradu vylámaným korytem mezi palácem a rotundou. V době Lucemburků byl hrad dále rozšiřován. Vedle pravděpodobné dostavby čtvercového románského stavení na severním hradním výběžku do podoby pravidelného obdélného paláce, existovala při východní hradbě stavba hospodářského charakteru. Ještě v době Karla IV. vznikla snad v půdorysu zalomená budova markrabství. Nejvýznamnějším projevem dvorské huti Václava IV., která zde nepochybně působila, je jižní palác (Hejtmanský dům). Hrad i město Loket byly v době husitské pevnou oporou krále Zikmunda . Rozhodujícím momentem pro jejich další vývoj bylo udělení zástavního práva na hrad se vším příslušenstvím Zikmundovu kancléři Kašparu Šlikovi v r. 1434. Šlikové, původně chebští patriciové, v r.1422 povýšeni za významnou právnickou a organizační činnost Kašpara Šlika v dvorské državy. Vykonávali funkci královského purkrabího a výrazně 110 let ovlivňovali vývoj hradu i města. V řadě střetů Šliků a loketských měšťanů, které probíhaly po celé 15. století, hrad v r.1473 (nebo 1474) vyhořel. Za Šliků vrcholí architektonický vývoj hradního areálu. Na stavebních akcích, které tu plynule přecházejí z pozdní gotiky do období renesance, se podílely tři jejich generace. Hrad se stal reprezentačním rodovým sídlem. Rozsáhlé stavební akce si vynutil hrad po požáru v r. 1473 a zcela jistě i nutné adaptační zásahy v době, kdy byl hrad rozdělen mezi rozvětvené členy rodu a vznikaly tři samostatné provozní celky. Představu vrcholné podoby šlikovské hradní rezidence umožňují inventáře hradu z let 1594 a 1598 V prvé řadě byl upravován Hejtmanský dům, na jehož přestavbě se pracovalo ještě v r. 1441., některé starší veduty a dochované stavební fragmenty. V šmalkaldské válce (1546 - 1547) mezi nekatolickou šlechtou a městy a Ferdinandem I., která byla rozhodnuta ve prospěch katolické strany, byli Šlikové na straně stavovské, zatímco město, i když bylo převážně luteránské, zůstalo králi věrné. Konfiskací přišli Šlikové i o loketský hrad. Hrad následně získalo nejprve zástavou r.1562, v r. 1602 dědičně, město. To znamenalo úpadek hradu a postupnou ztrátu umělecko - architektonických hodnot. Nové správní reformy v době tereziánského centralismu způsobily městu ztrátu starých svobod a změnily jeho postavení. Náhradou za to se Loket stal v r. 1750 centrem nově zřízeného loketského kraje. Hrad potom sloužil jednak jako sídlo krajského hejtmana a sudího, jednak k hospodářským účelům. Nová reforma administrativy v r. 1782 přivedla racionálně uvažující městské úředníky k myšlence přeměnit starý středověký a renesanční hrad na c.k. státní věznici. Přestavba začala v r. 1797 podle plánu stavitele Leistnera a po delších přestávkách byla ukončena v r. 1822. Radikálně zasáhla do struktury většiny částí hradního areálu, výrazně se změnil vnější vzhled. Z průčelí byla vytrhána značná část architektonických článků, byly zazděny renesanční výklenky a arkýře a na místě profilovaných hradních oken hleděla do nádvoří zmenšená obedněná okénka vězeňských kobek a zamřížovaných jednoduchých oken chodbových traktů. Pouze Hejtmanský dům získal směrem do nádvoří podobu klasicistní úřední budovy. Vězení na hradě sloužilo prakticky až do r. 1949.