Poměrně uzavřený komplex budov má celkem pravidelné členění. Jádrem je orientovaný podélný kostel s vestavěnou či obestavěnou oválnou Milostnou kaplí při hlavním západním průčelí kostela, kolem něhož (kromě západního průčelí kostela, které vyčnívá) obíhá v půdoryse obdélný ambit s koutovými kaplemi v nárožích a dalšími dvěma podobnými kaplemi v ose obou delších stran ambitu. Na severní straně se na ambit napojuje v podstatě stejně široká budova probošství, s dalším dvorem uvnitř (trojkřídlá). Hlavní západní průčelí komplexu rozšiřuje jižním směrem ještě poměrně krátká jednopatrová jednokřídlá barokní budova (pravděpodobně tzv. nová škola z r. 1722, nyní obvykle nazývána kostelní dům či prostě obytná budova). Na východní straně je přistavěna terasa se schodištěm, které vyrovnává rozdíly v klesajícím terénu a jíž se vstupovalo z ambitu na hřbitov. V celém areálu lze nalézt množství architektonických a umělecko-řemeslných prvků, dosud aplikovaných na původních místech, ve značném stupni zachování vypovídací schopnosti: např. okenní a oltářní mříže, kompletní dveřní kování, dveře v kostele s původními ornamentálními řezbami, štuková výzdoba. Původně zde stávala jen dřevěná kaple, u níž byla zřízena r. 1383 nadace pro dva kněze. Po jejím vyhoření tu byl postaven někdy kolem r. 1400 kamenný jednolodní kostel s věží v západním průčelí. Byl vypálen husity v r. 1429, koncem 15. stol. byl rozšířen na dvoulodí dělené třemi masivními pilíři. Někdy v té době byla postavena i kaple Tří králů, obnovená v r. 1651. V r. 1644 byla postavena před kostelem zvláštní kaple pro mariánskou sochu. Nynější komplex je novostavbou z let 1687–1728. Původní plán vypracoval Kryštof Dienzenhofer (přičemž mohly být i využity nějaké návrhy starší, možná J. B. Matheyho, soudě podle některých forem i formálních vazeb). V každém případě tu Kryštof Dienzenhofer od 90. let 17. stol. působil jako vedoucí stavby. Druhý plán s určitými změnami je signován MWLP (Wolfgang Pränpock), Dienzenhoferovým polírem. Věže kostela v jeho západním průčelí byly vystavěny v letech 1687–1691, tzv. Milostná kaple v letech 1691–1692, prostor kostela 1692–1702, křížová chodba (ambity) v letech 1705–1722 a 1725–1728, nová škola 1722, proboštství 1723–1728. Budovu proboštství stavěl už sám W. Braunbock (Pränpock) a polírem mu zde byl jeho syn Johann Andreas Braunbock, za jeho nepřítomnosti pak Johann Michael Rohrer, stavitel markrabat bádenských, především na jejich německých panstvích. Kostel byl v klenbách vymalován J. J. Steinfelsem v letech 1699–1700, později však byly tyto scény přemalovány. Jak kostel tak s ním i těsně konstrukčně i kompozičně spojená Milostná kaple mají cenné zařízení, na němž se podíleli převážně umělci z regionu – sochař J. K. Stülp z Chebu, truhlář J. T. Hermann rovněž z Chebu, sochař J. Eberle z Maštova, malíř El. Dollhopf z Horního Slavkova. Do protějškových oltářů v transeptu kostela a do oltáře v Milostné kapli byly tehdy vkomponovány starší gotické sošky madony.