zámek

Areál libereckého zámku se nachází v centru městské památkové zóny, východně od Zámeckého náměstí, v prostoru vymezeném ulicemi 8. března a Guttenbergovou. Rozlehlý komplex volně řazených budov, na jehož podobě se podepsala řada stavebních etap, doplňuje zámecký park s ohradní zdí a částí někdejšího opevnění. Nejstarší část – starý zámek, častěji nazývaný redernovské křídlo, nechal na místě panského domu postavit v rozmezí let 1582–1583 tehdejší majitel libereckého panství Kryštof z Redernu († 1591). Lehce opevněná stavba byla pravděpodobně dílem některého ze stavitelů, působících v nedalekém Zhořelci. Literatura zmiňuje i účast italského stavitele Marca Spazia z Lanza, činného v té době ve Frýdlantu a v Liberci. Po smrti Kryštofa z Redernu v roce 1591 přešlo panství jako věnný statek do držení jeho švagrové Kateřiny, rozené Šlikové († 1617). Ta se po smrti manžela Melchiora z Redernu († 1600) ujala správy všech rodových panství místo svého nezletilého syna Kryštofa II. (1591–1641) a zámek si vybrala jako své hlavní sídlo. Na její popud byla k severní straně zámku v roce 1604 přistavěna luteránská kaple připisovaná staviteli Janu Arkonovi ze Žitavy. Do roku 1609 přibylo k zámku křídlo zvané nosticovské, postavené pro ovdovělou sestru Kateřiny z Redernu Annu Marii Nosticovou. Za držby Kryštofa II. z Redernu vyhořelo v roce 1615 redernovské křídlo, které znovu postavil Jan Arkon ze Žitavy. Po Bílé hoře byla Kryštofovi II. jako aktivnímu účastníkovi stavovského povstání zkonfiskována česká panství Frýdlant a Liberec, získal je Albrecht z Valdštejna (1583–1634). Po jeho smrti zámek připadl rodu Gallasů. Ten však zvolil za svoje hlavní sídlo frýdlantský zámek a především pražský palác. Z tohoto důvodu není po zbytek 17. století na zámku zaznamenána významnější stavební činnost. Během třicetileté války byl zámek několikrát obsazen švédskými vojáky, avšak o jeho poškození se nedochovaly zprávy. Po vymření Gallasů zdědil jejich državy Kristián Filip z Clamu (1748–1805), později Clam-Gallasu, který se v roce 1772 rozhodl vybudovat jihovýchodně od nosticovského křídla tzv. nový nebo také zahradní zámek. Ten byl navržen Louisem Grenierem (1733–1811) a postaven libereckým stavitelem Johannem Josephem Kunzem (1724–1800). Podle Kunzeho návrhu bylo dále v letech 1785–1786 upraveno redernovské křídlo. Poslední významná stavební úprava započala v roce 1852. V té době došlo k propojení nového zámku s nosticovským křídlem novostavbou dominantní hranolovité věže. V druhé polovině 19. století zámek postupně ztrácel svoji rezidenční funkci a dále sloužil převážně jako sídlo úřední správy, a to i po státní konfiskaci zámku v roce 1920. Nadcházející úpravy prováděné pro Státní lesy započaly postupnou degradaci historických hodnot objektu. Po druhé světové válce se část budov nacházela v havarijním stavu, který byl za cenu dalších ztrát cenných prvků částečně sanován. V 70. letech začal objekt využívat podnik Skloexport, který do jeho prostor umístil unikátní sbírku českého skla. Ten také na konci 80. let realizoval celkovou destruktivní rekonstrukci. Po úpadku exportního podniku v roce 1997 je objekt bez využití a opět postupně chátrá.