Již v 17. století je nedaleko pod vesnicí Anenskou Studánkou doložen lázeňský provoz. Lázně byly zřízeny před rokem 1678, vystavěna byla patrně již v této době později zaniklá kaple. Roku 1735 byl při lázních nákladem Lichtenštejnů postaven nový dům. Na místě se tak postupně nacházel hostinec s možností ubytování, lázeňská budova, roku 1756 nově vystavěná kaple Panny Marie Pomocné a dva další domy. U vodního pramene tradice zmiňuje ve zděném výklenku ve dřevě vyřezaný obraz Matky Boží, rokem 1738 je pak datovaná stávající u pramene umístěná pískovcová socha Panny Marie Pomocné, doplněná sochami sv. Jana Nepomuckého a, patrně, sv. Vavřince. Nad sochami a nad pramenem se studánkou byl někdy v 1. polovině 20. století vystavěn na způsob kaple zděný přístavek. Největšímu věhlasu se lázně těšily v dobách rakousko-uherské monarchie, ale podrobnější analýzy pramene nepotvrdily jeho léčebné účinky. V první polovině 20. století se budovy ještě využívaly jako rehabilitační středisko pro zraněné vojáky, ale po druhé světové válce toto využití zaniklo a celé místo chátralo. V roce 1951 otevřel Jednotný národní výbor v Pardubicích v Anenské Studánce pro potřebné občany Domov odpočinku, o které se staraly řádové sestry z Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti. Od roku 1964 se Domov začal postupně měnit na Ústav sociální péče pro mentálně postižené dospělé ženy. Od 1. ledna 2003 je zřizovatelem Domova u studánky Pardubický kraj.