Areál děkanského kostela se rozkládá na nízké vyvýšenině uprostřed trojúhelného svažitého Komenského náměstí naproti budově děkanství. Chrámové návrší přibližně oválného půdorysu, zaujímající podstatnou část prostranství malého náměstí, vystupuje proti úrovni jeho terénu výrazně jen na severní a východní straně krátkým strmým srázem, na J a Z je výškový rozdíl nevelký. Původně opevněný kostel býval dříve obklopen malým hřbitovem, ohrazeným vysokou hradební zdí s podsebitím, baštami, branou s padacím mostem (dnešní zvonice) a příkopem. Ohradní zeď se dosud v reliktech dochovala. V linii této zdi sz. od kostela stojí samostatná hranolová zvonice, někdejší brána hrazené výšinné polohy. K areálu náleží kamenný kříž, stojící jižně od kostela mimo jeho ohrazení. Předmětem ochrany je: kostel - stavba a pozemek parc.č. 279; zvonice - stavba a pozemek parc.č. 280; plocha hřbitova s ohradní zdí - parc.č. 281; kamenný kříž na parc.č. 265/3. Pokračování popisu: Orientovaný kostel podélného typu představuje dnes asymetrickou dvoulodní dispozici s loďmi nestejné šířky. Původní stavba byla jednolodní s obdélnou lodí a mírně zúženým pravoúhlým presbytářem, k jehož sev. boku přiléhá obdélná sakristie. K sz. nároží lodi se pojí původní štíhlá hranolová věž, před záp. čelo lodi předstupuje renesanční příčně obdélná patrová předsíň. V l. 1863 - 64 byla přistavěna sev. užší nízká boční loď s tribunou v patře a záp. schodišťovým přístavkem a kostel získal nynější stavebně značně komplikovanou podobu. Zdivo je převážně kamenné, u přístavků z 19. stol. patrně z větší části cihelné, sjednocené novou hladkou vápennou monochromní čistě bílou omítkou, pouze na záp. straně lomenou do velmi světlého šedavého odstínu. Fasády věže pokrývají rekonstruovaná renesanční sgrafita jednoduchého obdélného vzoru. Podrobný popis kostela obsahuje dokumentace G.A. z r. 1985. Zvonice: Volně stojící nízká hranolová jednopatrová stavba čtvercového půdorysu, završená nízkou jehlancovou střechou, je umístěna při okraji areálu několik metrů od sz. nároží kostela. Zvonice je orientována šikmo na směr hlavních světových stran, zřejmě v návaznosti na směr někdejší hradební zdi. Zdivo je v přízemí kamenné, v původně dřevěném patře převážně cihelné, omítnuté novými vápennými omítkami lomeně bílé, v soklové části světlešedé barvy. Dnešní zvonice zřejmě byla ve středověku a ranějším novověku před barokní a pozdější klasicistní přestavbou vstupní branou do opevněného prostranství kolem kostela. Této funkci odpovídá jak široký půlkruhově sklenutý portál na jv., ke kostelu natočené straně, tak ostění neméně širokého zazděného pravoúhlého vchodu na protější sz. straně, obrácené ven proti vstupu. U tohoto vchodu, jehož ostění je složeno z hrubě otesaných žulových kvádrů, lze předpokládat existenci padacího mostku přes příkop. Podrobnější popis zvonice obsahuje dokumentace G.A. Bývalý hřbitov s ohradní zdí: Dávno zrušený hřbitov obklopuje dnes poměrně úzkým travnatým pásem ve vcelku pravidelném oválu stavbu kostela, pouze na záp. straně část hřbitovního pole ustoupila chodníku a silnici. Hřbitov byl původně ohrazen silnou 6 m vysokou kamennou zdí, z níž se zachovala jen značně snížená část na sev. a vých. straně. Zeď z neomítaného lomového kamene, novodobě vyspárovaná s četnými novodobými dozdívkami a vysprávkami je na vnější straně ze strany náměstí, kde je terén položen o několik metrů níže proti úrovni hřbitova, zesílena šesti mohutnými hranolovými šikmo skarpovitě předstupujícími opěrnými pilíři. Výška zdi, jež má vzhledem k značnému výškovému rozdílu terénu funkci především zdi tarasní, nepřesahuje ze strany hřbitova 1,5 - 1,8 m. Na již. straně původní zeď zanikla úplně a je nahrazena novou nízkou zídkou, vyzděnou z velkých hrubě otesaných žulových kvádrů. Na záp. straně byla zeď zbořena asi již v 19. stol. při rozšiřování silnice (část pozemku někdejšího hřbitova parc.č. 281 zasahuje až do dnešní vozovky). Na hřbitově za vých. závěrovou stranou chóru jsou volně postaveny dvě silně zvětralé a poškozené pískovcové sochy neznámé provenience. Obě skulptury v podživotní velikosti (výška asi 130 cm), vytesané ze žuly nebo tvrdého hrubozrnného pískovce, jsou barokní, avšak přesnější datování a zařazení je vzhledem ke stavu zachování a rustikálnosti provedení obtížné. Jedna ze soch představuje archanděla Michaela porážejícího satana, druhá socha znázorňuje neidentifikovaného, snad rytířského světce se štítem a mečem po boku. Obě sochy mají uražené hlavy. Sochy přivezl na dnešní místo některý z bývalých sedlčanských farářů z nezjištěného místa v širším okolí města (nepocházejí však zřejmě z města samého). Současný sedlčanský duchovní správce jejich původ nezná. Kamenný kříž: Žulový, k J orientovaný kříž stojí mimo plochu bývalého hřbitova na travnatém prostranství asi 10 m jižně od nově vyzděné ohradní zídky. Celková výška kompozice včetně podstavce je asi 4,5 m. Tradiční hranolový trojdílný pilířový podstavec, vysoký cca 1,5 m, je rozčleněn na nízký, výžlabkem ukončený sokl, čtyřboký dřík a výrazně předstupující římsovitě profilovanou hlavici. Celou plochu čelní stěny dříku vyplňuje kartuše, vytesaná v nízkém, již značně zvětralém reliéfu a lemovaná symetricky zavíjeným páskovým ornamentem. V horní části kartuše jsou vyryta dnes již nečitelná písmena - údajně MK / DK (snad monogram donátora), dole letopočet 1728. Boční stěny dříku vyplňují obdélná zrcadla se zaoblenými rohy. Kříž, vysoký asi 3 m, má při základně vlastní rozšířený, zhruba krychlový soklík. Svislé hranolové břevno kříže se zdola nahoru mírně kónicky zužuje, krátké horizontální rameno se od středu směrem k oběma koncům lehce rozšiřuje. Čelní stranu hlavního ramena pokrývá reliéfní stylizovaný vegetativní ornament - dlouhý, v pravidelné šroubovici stáčený rostlinný stonek s drobnými listy a plody. V křížení obou ramen je špatně zřetelný monogram IHS, malý křížek a hořící srdce.