Hrad blokové dispozice situovaný na ostrožně ve směru ZJZ-VSV. Hradní jádro je obdélného tvaru se zaoblenými rohy (rozměry: cca 24 x 12 m, dochovaná vvška cca 8-10 m, síla obvodových zdí: cca 1,75 m). Uvnitř jádra, vpravo od 1,0 m širokého vstupu je patrný relikt klenutého sklepa. V zadní třetině, před hradní věží se nachází cca 5 m hluboká hradní studna a ve VJV rohu - již ve spojení s věží - prostor pravděpodobně původně dvouprostorový a alespoň částečně klenutý (D. Menclovou interpretován jako strážnice). Zbylá hradní zástavba není již přesnějí identifikovatelná, nicméně je zjevné, že byla přiložena k obvodové hradbě po celém jejím obvodu a pro vlastní komunikaci tak zbyl pouze centrální prostor. Výraznou dominantou hradní dispozice je okrouhlá věž nepravidelného tvaru o průměru cca 18 m a síle zdiva cca 3,5-4 m. Tato věž je již z části srostlá s obvodovou hradbou (proto tedy jde o hrad bloková dispozice). Spodní patro věže pravděpodobně nebylo přístupné - dle umístění vstupního portálu (viz dobová zobrazení) lze usuzovat, že k užívání sloužila až vyšší patra spojená s bočními obytnými budovami. Věž proto nelze jednoznačně označit ani za pravý bergfrit ani za pravý donjon. Na ZJZ straně se nachází předhradí, nyní zastavěné budovami myslivny. Dle názoru D. Menclové (i A. Sedláčka) ale bylo předhradí původně větší - téměř podél celé jižní strany hradního jádra (viz plán). Každopádně muselo být předhradí opevněno - viz okraj plošiny po níž vede přístupová komunikace k myslivně. Hrad od okolního terénu (tedy ze směru od Nového Hrádku) chrání do skály vylámaný šíjový příkop, ze severu až severozápadu příkop a val přecházející ve strmý svah. Na jihu se pravděpodobně nacházely dvě linie opevnění a to jednak již zmíněné opevnění předhradí a jednak vnější linie opevnění dnes patrná pouze v podobě valového výběžku táhnoucího se JJZ směrem v jihovýchodní části hradní dispozice a terénním stupněm, respektive terasou táhnoucí pod hradem od VJV na ZJZ. V SSV a VJV směru od hradu (tedy ve směru od Nového Hrádku) byly za třicetileté války vystavěny (snad přímo Švédy v l. 1639-40) dva bastiony, tj. zemní dělostřelecké bašty. Prostor mezi nimi je dnes výrazně pozměněn těžbou kamene.