Farní kostel sv. Vojtěcha stojí v horní SV části velkého svažitého náměstí Jana Alise v místech zbořeného Vimrova domu a starých březohorských jatek. Stavba není liturgicky přesně orientována a proti původnímu záměru projektanta musela být podélná osa chrámu pootočena kněžištěm směrem k SV. Přesné umístění stavby a její odchylku od pravidla ovlivnilo poddolování okolního terénu, neboť v těsné blízkosti na severní straně se nachází štola Karla Boromejského a na jihu dědičná štola císaře Josefa II. Kostel longitudinálního typu byl založen jako pseudosíňové trojlodí vyvážených proporcí s nevýrazně zvýšenou střední lodí bez transeptu. Celková délka trojlodí je zhruba o třetinu větší než jeho šířka (poměr cca 23 m : 16 m). Význam střední lodi je akcentován proti lodím postranním větším rozpětím. V prodloužení rozšířené hlavní lodi navazuje stejně široký a vysoký kvadratický presbytář, ukončený odsazenou půlkruhovou apsidou. Předmětem ochrany je: kostel - stavba a pozemek st.p. 151; dva litinové kandelábry s lucernami - na p.p. 604/1. K základnímu chórovému čtverci se na obou stranách připojují nevelké nízké přístavky čtvercového půdorysu, na severu sakristie a někdejší křestní kaple, dnes depozitář na jihu. Závěrová část chrámu tak vytváří esteticky účinnou aditivní výškově i hmotově odstupňovanou skladbu objemů, gradující ve vysokém chóru. Vstupní JZ stranu zdůrazňuje v ose umístěná čtyřboká hranolová věž s předsíní v přízemí, která celým svým objemem vystupuje z půdorysného obvodu trojlodí a tvoří v šíři hlavní lodi mohutný rizalit se sloupovou edikulou. Stavebním materiálem jsou převážně cihly, jak bylo ještě donedávna patrno pod porušenými opadávajícími okrově zbarvenými omítkami. Dnes strukturu zdiva zakrývají nové vápenné béžově tónované omítky, jež pocházejí z poslední opravy v roce 1998. Exteriér kostela je bohatě pročleněn v duchu racionálních zásad klasické renesanční kompozice harmonicky vyváženou tektonickou sítí vertikálních a horizontálních článků. Průčelí jsou rozvržena do dvou horizontálních kompozičních etáží, v pravidelných intervalech rytmizovaných vertikálami trojdílných pilastrů. Základnu stavby tvoří asi 3,5 - 4 m vysoká přízemní báze bez oken, oddělená od horní okenní zóny markantně vystupující bohatě profilovanou průběžnou kordonovou římsou. Nízký pravoúhle předstupující sokl, vyzděný z velkých hladce opracovaných neomítaných žulových kvádrů, je v celém obvodu trojlodí, věže i sakristie a kaple po stranách chóru nečleněný a pouze na apsidálním závěru presbytáře je završen těžkou hranolovou soklovou římsou. Plocha podélných fasád trojlodí je rozdělena svazkovými pilastry s nízkými toskánskými hlavicemi do čtyř polí, prolomených v horní části sdruženými okny. Dříky pilastrů, pročleněné kvádrovou bosáží a přepásané v jedné třetině své výšky profilem pravoúhle se zalamující kordonové římsy, nesou vysokou korunní římsu, která má formu klasického ionského trojdílného kladí s trojsvazkovým architrávem, hladkým vlysem lemovaným zubořezem a vlastní římsou. Střední část pilastrů proniká i kladím a vytváří zde jakési náběžní nástavce, pročleněné v úrovni vlysu obdélným zrcadlem. Sdružená půlkruhově zaklenutá okna, vyplňující takřka celou šíři jednotlivých polí fasády mezi pilastry, jsou opažena tektonizovanými štukovými šambránami a jemně profilovanými archivoltami s lichoběžníkovým klenákem ve vrcholu. Šambrány mají tvar samostatných hranolových pilířků a polopilířků s vlastními patkami a římsovými hlavicemi v nábězích okenních záklenků. Patky pilířků jsou podloženy obdélnými římsovými konzolkami se čtyřmi trojúhelníkovými kapkami při základně, konzolka středního pilířku zdvojeného okna je obohacena o drobnou štukovou palmetku (tento dekorativní prvek se však zachoval a byl obnoven pouze u oken epištolní jv. strany trojlodí). Výplňovou plochu fasád mezi tektonickými články v dolní části oživuje plasticky zdůrazněná kvádrová bosáž, nad kordonovou římsou ji pak nahrazuje jemnější pouze lineární v omítce rýsovaná kvádrová rustika, vyjadřující menší zatížení zdiva proti přízemní části. Pouze na dřících středních pilastrů zůstává hmotnější kvádrová bosáž. Systém členění pláště půlválcové apsidy je obdobný jako na podélných stranách trojlodí s tím rozdílem, že pilastry v horní etáži jsou jednoduché, nikoli svazkové. Jednotlivá pole průčelí apsidy mezi pilastry nemají okna a jsou pokryta rýsovanou lineární kvádrovou rustikou. Další odlišnosti v utváření detailů jsou natolik nevýznamné, že je neuvádíme. Boční strany chóru nad symetricky komponovanými přístavky sakristie a kaple jsou prolomeny velkým kruhovým oknem, orámovaným profilovanou štukovou šambránou. Nároží chóru zdůrazňuje plastičtější kvádrová bosáž, plochu stěn kryje lineární rustika. Nevysoká nadezdívka nad korunní římsou je členěna pouze v úrovni chóru nárožní bosáží a rýsovaným kvádrováním, nad hlavní lodí je nadezdívka hladce omítnuta, nečleněna a do její plochy pronikají pultové, na čelech zvalbené střechy bočních lodí. Nadezdívka, ukončená vlastní průběžnou římsou, vrcholí nad závěrovou sv. stranou chóru nízkým trojúhelníkovým štítem, orámovaným markantně profilovanou římsou. V ose štítu je prolomeno malé kruhové půdní okénko v profilované šambráně. Oba přízemní osově souměrné přístavky po stranách kvadratické části chóru (sakristie na S a křestní kaple na J) jsou přístupny od V (resp. SV) pravoúhlými portály, opaženými profilovaným štukovým orámováním s vystupující přímou nadpražní římsou. Do ostění vchodů jsou vsazeny jednokřídlé dveře rámové konstrukce s obdélnými kazetovými výplněmi. Velká obdélná okna v bočních stěnách obou prostor jsou lemována kusou podokenní římsou a profilovanou šambránou. Objemy obou nízkých přístavků jsou přepásány ve výši kordonové římsy trojlodí a závěrové apsidy plochou, jen při dolním okraji jednoduše profilovanou římsou, která sice navazuje na nadpražní římsy portálů, jejíž linie je však přerušena otvory oken. Náročnější architektonickou skladbu představuje vstupní k JZ. obrácená tříosá strana kostela se střední částí akcentovanou předstupující věží v šíři hlavní lodi. Obě postranní osy, tvořící čela bočních lodí, jsou komponovány vcelku shodně s ostatními průčelími. V přízemí se otevírají pravoúhlé portály v profilovaném orámování s přímými nadpražními římsami stejné formy jako portály po stranách presbyteria, nad portály je prolomeno sdružené okno téhož tvaru, velikosti a členění jako na podélných fasádách. Střední osu tvoří široký mocně předstupující věžní rizalit, zdůrazněný monumentální portálovou edikulou. Hranolový objem rizalitu je spjat s hmotou trojlodí liniemi kordonové i korunní římsy, které přecházejí na věž bez přerušení a změny profilu. Edikulu tvoří nárožní bosované polopilíře na vysokých postamentech, pročleněných na čelech obdélnými vpadlými omítkovými profilovanými zrcadly a zakončených kordonovou římsou. Dříky polopilířů, členěné kvádrovou bosáží a vrcholící nízkými římsovými hlavicemi jsou při vnitřní straně v úrovni mezi kordonovou a korunní římsou doplněny oblými třičtvrtěsloupy na talířových patkách s toskánskými hlavicemi, zdobenými vejcovcem. Tyto polopilíře s vloženými třičtvrtěsloupy pak nesou zalamující se korunní římsu, nad níž vystupuje horní polopatro věžního rizalitu, završené nízkým trojúhelníkovým římsovitě orámovaným štítem s malým kruhovým okénkem v ose. Toto polopatro, jež zaujímá výšku nadezdívky střední lodi a chóru nad loděmi bočními, je na čelní straně probráno půlkruhově zaklenutým vrcholovým výklenkem edikuly s plným tympanonem. Záklenek edikuly je orámován římsovitě profilovanou archivoltou s vejcovcovým ornamentem při vnějším okraji, spodní stranu záklenku člení řada zahloubených obdélných kazet. Vysoká kulisovitě koncipovaná edikula obsahuje v přízemí pravoúhlý portál hlavního vchodu, jehož jemně profilované ostění, vytažené v tvrdé omítce, je téměř stejné jako u obou portálů bočních. Všechny tři vchody uzavírají shodně utvářené řezbářsky velmi kvalitně provedené dvoukřídlé výplňové dubové hnědě mořené dveře, pročleněné obdélnými kazetami. Nadpraží hlavního vchodu završuje krátká kusá trojdílná římsa s trojúhelníkovým římsovitě rámovaným a vejcovcem lemovaným frontonem. V římsovém vlysu je zapuštěna obdélná nápisová tabulka se zahloubeným reliéfním nově vyzlaceným majuskulním nápisem: S:VOJTĚCHU.OR:Z:N:, po stranách tabulky vystupují dvě shodně ztvárněné štukové reliéfní rozetky s vepsaným řeckým křížem. Nad portálem uprostřed edikuly je prolomeno velké kruhové okno s rámující šambránou. Půlkruhové pole tympanonu ve vrcholu edikuly vyplňuje štukový nově polychromovaný nízký reliéf, představující osově přísně symetricky komponovanou skupinu Madony s Ježíškem v náručí mezi zemskými patrony sv. Vojtěchem a sv. Václavem s příslušnými atributy. Z modrého pozadí se vynořují čtyři souměrně umístěné okřídlené andílčí hlavičky. Pod tympanonem v úrovni kladí je zavěšena štuková festonová kartuše, kterou drží v tlamě lví hlava. Kartuše nese ve vnitřním poli oválný medailon s městským březohorským znakem - zkřížená kladiva nad měsíčním srpkem. Také tento znak byl nově polychromován při opravě kostela v r. 1998. Vstupní průčelí kostela je doplněno v osách vchodů krátkými venkovními představenými schodišti o šesti kamenných stupních. Nároží všech tří schodišť jsou čtvrtkruhově zaoblena. V mozaikové dlažbě chodníku v ose před hlavním portálem je vsazen kamenný kvádr s vytesaným letopočtem 1889. Boční fasády věžního rizalitu (SZ a JV), oživené kvádrovou bosáží, jsou prolomeny ve třech výškových úrovních nad sebou nevelkým úzkým obdélným oknem v ploché paspartovém rámu, v nízkém horním polopatru, členěném jemnějším rýsovaným kvádrováním, jsou dvě shodná obdélná okna vedle sebe. V přízemí na jv. straně věže je prolomen pravoúhlý vchod na točité oválné schodiště, kterým se chodí na hudební kruchtu a do věže. Portálek s jednokřídlými výplňovými dveřmi je opažen plochým několikrát odstupňovaným orámováním, v jeho nadpraží je nízký světlík ve tvaru šířkového obdélníka. Nejvyšší zvonové patro věže, proti dolní části výrazně zúžené, se otevírá do všech čtyř stran velkými půlkruhově sklenutými okny, opatřenými dřevěnými žaluziovými okenicemi. Okenní otvory jsou orámovány hranolovými polopilířky s římsovými hlavicemi, z nichž vybíhá profilovaná archivolta vložená do opsaného pravoúhlého rámu s kusou nadpražní římsou. Základnu oken podtrhuje kusá parapetní římsa, podložená dvěma jehlancovými konzolkami. Jednotlivé fasády zvonicového patra, shodně členěné kvádrovou rustikou, jsou vymezeny nárožními pilastry s kvádrovanými dříky a ionskými hlavicemi, jejichž voluty doplňuje vejcovec. Pilastry nesou vysoké trojdílné kladí, do jehož vlysu je zasazen na každé straně kruhový hodinový ciferník. Vrchní ukončující římsa se nad ciferníky půlkruhově prohýbá. Vysoká štíhlá osmiboká stanová střecha věže je ve své dolní části proložena soklovým kazetovaným prstencem, vymezeným dvěma římsami. Delší strany osmibokého prstence jsou pročleněny třemi výřezy ve tvaru kružbových kvadrilobů. Jehlancová plechem krytá střecha je zakončena pozlacenou kulovou makovicí a kovaným křížem. Střechy nad ostatními částmi kostela jsou velice jednoduché. Střední loď s nápadně nízkou sedlovou střechou, původně krytá anglickou břidlicí, je dnes pokryta šedými eternitovými šablonami. Rovněž nižší pultové na čelech zvalbené střechy bočních lodí mají eternitovou krytinu. Půlkuželová střecha nad chórovou apsidou je kryta pozinkovaným plechem, stejně jako pultové střechy nad přízemními přístavbami sakristie a křestní kaple. Interiér rozlehlého pseudohalového prostoru je dělen třemi páry volně stojících zděných křížových pilířů do tří lodí nestejné šířky. Nevýrazné převýšení hlavní lodi asi o 1 m je z pozice návštěvníka chrámu sotva pozorovatelné a lépe patrné je pouze v podkroví. Lodě jsou shodně rozčleněny do čtyř klenebních polí, v hlavní lodi mírně obdélného, v bočních lodích čtvercového půdorysu, zaklenutých cihlovými vysoko vzdutými českými plackami, které spočívají na půlkruhových hladkých neprofilovaných klenebních pasech. Klenební podpory, jak mezilodní křížové pilíře, tak nástěnné svazkové pilastry na obvodových zdech bočních lodí, zachovávají klasické antikizující rozčlenění na nízký jednou odstupněný hranolový sokl, aticko-ionskou patku s výžlabkem mezi dvěma oblouny, hladký dřík a ionskou hlavici, doplněnou ornamentálním pásem vejcovce mezi volutami. Na hlavici dosedá vysoký trojdílný římsovitě profilovaný náběžník, z něhož se odvíjejí klenební pasy. Veškeré tektonické i dekorativní články jsou modelovány z jemného štuku a to, vzhledem k naprosté shodnosti všech prvků, patrně z jednotných forem. Podél obvodových stěn ve výši patek pilastrů obíhá mělký plochý ve štuku vytažený soklový pás zjednodušené profilace. Boční zdi trojlodí jsou v každém travé prolomeny velkým sdruženým oknem v kolmo zaříznutých vnitřních špaletách s půlkruhovými, plochými archivoltami orámovanými záklenky. Střední hranolové pilířky sdružených oken i boční špalety mají v patkách okenních záklenků jednoduché římsové hlavice, jejichž profilace přechází ve formě průběžné římsy na stěny bočních lodí a je přerušena pouze náběžnými články nad hlavicemi pilastrů. Základnu oken zdůrazňuje vysoká trojsvazková, avšak velmi plochá podokenní římsa, jejíž linii, obíhající po obvodu trojlodí, přerušují dříky svazkových pilastrů. Horizontální prvky obou říms spolu s obvodovým soklem při podlaze pročleňují prázdnou plochu stěn mezi pilastry a vyrovnávají jejich vertikální proudění. JZ část trojlodí zaujímá v plné šíři a v hloubce prvního klenebního travé převážně dřevěná tribunová hudební kruchta, spočívající na prvním páru volných mezilodních křížových pilířů, které jsou staticky zesíleny na třech stranách přiloženými nízkými hranolovými přízedními pilíři, takže vznikají mohutné zřejmě předimenzované pilířové srostlice. Podobné přízední svazkové pilíře podpírají dřevěné profilované trámové průvlaky, nesoucí kruchtu, i na straně průčelní západní zdi. Přízední pilíře mají samostatné nižší hranolové sokly, jednoduché oblounové patky, hladce omítané dříky a toskánské hlavice. Prostor podkruchtí je kryt dřevěným šedozeleně štafírovaným kazetovým stropem, rozděleným trámovými průvlaky do tří polí čtvercového půdorysu shodných rozměrů jako klenební travé. Pole jsou členěna pravoúhle se křížícími profilovanými lištami do čtvercových kazet, v jejichž středu jsou zasazeny symetricky vyřezávané polychromované a bronzem zlacené šestnácticípé rozety. Další velmi drobné rozetky jsou umístěny v průsečíku rámujících lišt. Plochu stěn v podkruchtí člení omítkové pásování. Přední stranu kruchty lemuje vysoká štuková římsa ve formě trojdílného kladí, jež se ve středním poli pravoúhle zalamuje a mírně předstupuje asi o 0,4 m kupředu. Tuto předstupující část plošiny kruchty zdola podpírá šest volutových ve štuku modelovaných konzol s kanelovanou přední stranou. Okraj kruchty je opatřen dřevěnou polychromovanou balustrádou s oblými soustruženými kuželkami, spojenými profilovaným soklem a madlem. Střední loď se otevírá půlkruhovým triumfálním obloukem do stejně širokého a vysokého presbytáře, jehož přední čtvercová část je zaklenuta vysoko vypjatou cihlovou českou plackou a odsazená půlkruhová apsida konchou. Půlkruhové klenební pasy včetně pasu triumfálního oblouku, na rozdíl od pasů v trojlodí jednoduše profilované, se odvíjejí ze svazkových přístěnných polopilířů, shodně formovaných jako pilíře a pilastry v trojlodí. Hmotu zdiva v kvadratickém poli kněžiště vylehčuje na každé straně slepé okno, završené plochou půlkruhově vyklenutou archivoltou, jež spočívá na postranních plochých pilastrech s odsazenými nečleněnými hranolovými sokly a jednoduchými římsovými náběhy na místě hlavic. Základnu oken určuje krátký úsek podokenní římsy, který probíhá ve stejné výši jako v bočních lodích a má i totožný tvar. V horní části slepých oken jsou vyříznuta skutečná okna kruhová v profilovaném štukovém orámování. Chórová apsida je bez oken V apsidě v úrovni římsových náběžníků nad přízedními pilíři probíhá stejně profilovaná štuková římsa, která odděluje hladkou plochu stěny od klenební konchy. Stěny v presbyteriu lemuje dole při podlaze stejná soklová římsa jako v trojlodí. Úroveň presbyteria je proti trojlodí zvýšena o dva kamenné stupně. V bočních stěnách presbytáře jsou proti sobě prolomeny dva shodně utvářené pravoúhlé vchody do přilehlých prostor sakristie na evangelijní straně chóru a bývalé křestní kaple na straně epištolní. Oba vchody jsou opaženy plochým omítkovým rámem s okrajovou lištou, do jejich špalet jsou zasazeny jednokřídlé rámové zčásti prosklené dveře. Stěny i klenby v hlavních prostorách chrámu jsou omítnuty novými vápennými omítkami, tónovanými na tektonických článcích, pilířích, pilastrech a klenebních pasech křídově bíle, v plochách stěn a kleneb béžově. Původní podlahy v trojlodí jsou ornamentálně skládány do jednoduchých dekorativních vzorců z čtvercových na koso kladených dlaždic z umělého kamene hnědozeleně zbarveného, doplněných menšími obdélnými a čtvercovými šedými a černými dlaždicemi z téhož materiálu. Podlahu v kněžišti tvoří stejná skladebná síť dlažby, dlaždice však jsou zhotoveny z umělého mramoru značně hrubé struktury. Oba nízké boční prostory čtvercového půdorysu po stranách kvadratické části chóru jsou zcela shodně utvářeny. Ploché kazetové omítané stropy s hlubokými, v jemném štuku modelovanými diamantovými kazetami tvaru komolého jehlanu mají nosný rošt konstruovaný pravděpodobně z dřevěných trámů. Velké obdélné okno v severní (a jižní) zdi i pravoúhlé vchody zvenku na východní straně mají plochy vnitřních špalet i nadpraží kryty dřevěným hnědě mořeným deštěním, členěným vpadlými obdélnými kazetovými výplněmi. Novodobé vápenné omítky jsou bílé, mozaikové podlahy stejné jako v trojlodí. Předstupující věž v hlavním průčelí obsahuje v přízemí vstupní předsíň, krytou stejným kazetovým diamantovým stropem jako sakristie. Šikmé špalety i nadpraží širokého hlavního vchodu pokrývá dřevěné kazetové táflování s obdélnými na výšku kladenými profilovanými kazetami. Stejnou úpravu s truhlářsky velmi kvalitně provedeným táflováním má i vchod z předsíně do hlavní lodi a oba boční vchody. V podvěží při severní straně vstupní předsíně je malý obdélný plochostropý skladový prostor. Vyšší patra věže jsou přístupná zvenku točitým kamenným schodištěm oválného půdorysu v síle jižní zdi, které stoupá až do úrovně podkroví trojlodí, kde na ně navazuje dřevěné přímočaré žebříkové schodiště vedoucí do zvonicového patra. První patro věže zaujímá větší zhruba čtvercový prostor, zaklenutý jedním polem plackové klenby a osvětlovaný velkým kruhovým oknem od západu, který je funkční součástí hudební kruchty. Na severní straně je nevelká místnost depozitáře s malým obdélným okénkem, zaklenutá segmentovou valenou klenbou. Podlahy v prvním patře i na kruchtě jsou prkenné. Na půdě trojlodí jsou patrny ruby cihlových plackových kleneb. Nadezdívka nad mírně převýšenou střední lodí, odlehčená půlkruhovými arkádovými oblouky, nese krov nízké sedlové střechy. Hambalkový krov je opatřen střední vrcholovou vaznicí, která v místech plných vazeb spočívá na svislých sloupcích, zavětrovaných šikmými krátkými vzpěrami. Sloupky stojí na příčně položených zdvojených vazebních trámech. Trámy krovové konstrukce nejsou již tesařsky tesány, nýbrž strojově řezány a spojovány vesměs kovovými spojkami. Dva litinové kandelábry s lucernami: Střední přístupovou osu hlavního vchodu v JZ průčelí kostela zdůrazňují dva neorenesanční litinové kandelábry s osvětlovacími lucernami, zasazené do dlažby náměstí asi 8 m před úpatím nejširšího středního schodiště. Sloupové kandelábry s profilovanými dříky a patkami, zdobenými rostlinnými a květinovými festony, spočívají na vysokých hranolových hladce opracovaných žulových podstavcích. Kandelábry, zhotovené na sklonku 19. století železářskou hutí v Komárově, považujeme za nedílnou součást úpravy nástupního prostranství před kostelem a tedy za část areálu památky.