Drobná stavba pravoúhlého půdorysu, s výklenkem rámovaným gotisujícími pilířky a trojúhelníkovým štítem. Uvnitř je uprostřed na vysokém reliéfu kompozice znázorňující Pannu Marii, ochraňující svým pláštěm prosebníky. Po stranách jsou volné sošky sv. Petra a Pavla. Všechny plastiky jsou kamenné. V roce 1860 byla na nároží Dómského náměstí postavena neorománská kaple, která soustředila fragmenty sochařské výzdoby někdejšího kostela Panny Marie na Předhradí, zrušeného za josefinských reforem a zbořeného v 1. polovině 19. století. Vedle reliéfu Panny Marie Ochranitelky pak zde byly umístěny i sochy apoštolů sv. Petra a sv. Pavla z rovněž zbořeného stejnojmenného kostela. Výrazný příklad památkové péče spadá do období snah kardinála Fürstenberka o celou restituci Dómského pahorku. Akce byla provedena v prvním období jeho činnosti, poznamenaném romantickohistorizujícím přístupem k problematice a je nezanedbatelná v dějinách olomoucké památkové péče především jako pietní protiklad těsně předchozího utilitaristického období. (dr. Zatloukal, Disertace: Olomoucká architektura 1850 - 1950.) Ve druhé polovině 70. let byly originální deska P. Marie Ochranitelky a sochy sv. Petra a Pavla přeneseny do chórové kaple sv. Cyrila a Metoděje v chrámu sv. Václava v Olomouci, kde byly umístěny na hlavním oltáři. V kapli na nároží dómského náměstí byly umístěny kopie. Toto opatření bylo provedeno z důvodů bezpečnostních. Na původním místě v otevřené kapli byl reliéf i obě sochy ohroženy.