Židovský hřbitov byl založen údajně v první polovině 17. století, roku 1673 bylo vydáno na žádost Žida Michala povolení obce k postavení ohrady kolem židovského hřbitova za plat obci , "aby ... od dobytka a jiných nepříležitostí při něm žádná škoda a překážka se nečinila, náležitě ohraditi a opatřiti směl.“ Za toto povolení se uvolil Michal platit půlročně po 30 krejcarech do obecní pokladny. Dnešní podobu získal řečický hřbitov po polovině 19. století, kdy byl upraven podle plánů Martina Víty. Nízká ohrada byla tehdy nahrazena vysokou zdí a u vchodu byla vystavěna márnice. Z roku 1863 je dochován plánek na nové ohrazení hřbitova a stavbu márnice od stavitele Víty. Neobvyklým řešením a jednoduchou konstrukcí se tato márnice značně lišila od podobných budov na jiných hřbitovech. Dvě její stěny tvořil severozápadní roh hřbitovní zdi se vstupními dveřmi, dalšími dvěma stranami (už beze stěn a dveří) zůstala otevřená směrem do hřbitova. Jihovýchodní roh stavby tvořil masivní zděný pilíř a celý tento přístřešek kryla stanová šindelová střecha. Takto otevřená márnice ovšem nevyhovovala základnímu účelu, tedy provedení rituální očisty mrtvého těla omytím. Proto existovala v ghettu u domku čp. III (406) další uzavřená márnice s omývacím stolem. Hřbitovní přístřešek si svou původní neobvyklou podobu zachoval více než půldruhého století, až roku 1987 byl jeho neudržovaný krov stržen. Mezi posledními tu byli pohřbeni svobodná obchodnice Berta Rablová, která zemřela 25. 7. 1936 v domě čp. 257 ve věku 66 let, vdova po obchodníku Regina Herrmanová, která zemřela 13. 3. 1937 také ve věku 66 let, žena řezníka a hostinského Gusta Hönigová, která zemřela 11. 1. 1938 v domě čp. 110 ve věku 67 let, a svobodná soukromnice z Mezimostí Henrietta Eisenová, která zemřela v březnu roku 1942 v Mezimostí ve věku 87 let. Hřbitov se nachází jeden km jižně od města na modře značené turistické stezce, asi 100 m východně od silnice, vedoucí do Novosedel nad Nežárkou. Na hřbitově o velikosti 929 metrů čtverečních se dodnes dochovalo kolem 160 náhrobků od 18. století, mezi nimi mj. maďarsko-český náhrobek Pavla Lauera z roku 1908. Odpočívá zde např. rabín a učitel Lazar Beneš či Gustav Hoenig, lékař barona Rothschilda.