Telč

Architektonicky bohatá městská památková rezervace Telč se nachází na území významné archeologické lokality I. kategorie s názvem středověké a novověké jádro města Telč. Hranice obvodu městské rezervace vede po koruně hráze Štěpnického a Ulického rybníka, dále je vymezena ohradní zdí zámeckého parku, ulicemi Čs. armády a Na baště a ulicemi Na Hrázi a Národního odboje. Telč, nazývaná jako „Moravské Benátky“ nebo též „renesanční perla Vysočiny“, byla založena přibližně ve 13. století na křižovatce frekventovaných obchodních cest. Jako město je Telč poprvé uváděna v roce 1366. Specifickou podobu města vytvořil zejména souvislý systém rybníků, jež měl původně obranný charakter a spolu s městským opevněním tak dal vzniknout důmyslné vodní pevnosti. Mezi nejvýznamnější dominanty patří mimo jiné pozdně románská věž sv. Ducha, představující nejstarší dochovanou památku města, pás hradeb reprezentující se hlavně městskými bránami, pozdně gotický hrad přebudovaný v reprezentativní renesanční zámek s anglickým parkem, městský farní kostel založený současně s městem, Jezuitská kolej s kostelem Jména Ježíš a celé přibližně trojúhelníkové náměstí s unikátním komplexem původně gotických domů na charakteristických úzkých a dlouhých parcelách o rozměrech cca 8 x 30 metrů. Charakteristické je i uspořádání přízemí i patra, jenž se u většiny domů i přes četné přestavby dochovalo dodnes. Tyto domy byly za vlády pánů z Hradce přebudovány v honosné měšťanské domy s charakteristickými zdobenými štíty a typickým podloubím, které patří k nejdelším v České republice. Na výzdobě měšťanských domů se podíleli i italští mistři pracující na renesanční přestavbě zámku. Přilehlé uličky a drobné barokní památky pak dotváří jedinečný celkový charakter vnitřního města.