Areál židovského hřbitova se nachází na severním okraji města, v závěru ulice Křovické, v níž se pohledově uplatňuje východní úsek vysoké zděné ohradní zdi. Areál hřbitova je tvořen pozemkem hřbitova se souborem 223 náhrobních stél, vstupním průchozím zastřešeným objektem, vloženým do severovýchodního koutu ohradní zdi, a vysokou zděnou ohradní zdí vymezující pozemek hřbitova a současně určující hranice areálu. Počátky židovské obce v Dobrušce spadají do počátku 17. století. První písemná zmínka o židovských obyvatelích pochází z roku 1618. Roku 1666 žilo v Dobrušce dvacet osob židovského vyznání. Roku 1718 bylo na základě císařského nařízení zřízeno v Dobrušce pro židovské obyvatelstvo ghetto. Nacházelo se v prostorách dnešního Náměstí F. A Šubrta. Jednalo se celkem o šest budov, z nichž jedna sloužila jako synagóga. Roku 1721 byly tyto domy postoupeny židovským uživatelům na dědičný pronájem, avšak do jejich vlastnictví přešly až roku 1834. Hned v letech 1721 - 1722 byla v prostoru ghetta vystavěna první synagóga, která byla zničena požárem roku 1806. Krátce na to započala stavba nové synagógy, která byla rozšířena a výrazně stavebně v pseudoslohovém tvarosloví upravena roku 1868. ve třicátých letech 20. století žilo v Dobrušce téměř padesát obyvatel židovského vyznání. Koncem roku 1942 byli za německé okupace násilně evakuováni, 31 obyvatel poté bylo umučeno v koncentračních táborech. Dobrušští Židé, kteří přežili, se již nevrátili a zdejší židovská obec zanikla.