park

Zámecký park na západním okraji obce, mezi státní silnicí z Plzně směr Stříbro a řekou Mží. Ke krajinářské přeměně někdejší barokní zahrady došlo v časové shodě s pozdně klasicistní přestavbou zámku po r. 1831, za Jaroslava Karla z Lobkovic. Při této přeměně zůstala zachována osová vazba na rizalit zahradního průčelí zámku i obvodová linie parku rýsující obdélník, stabilizovaný ohradní zdí, na níž jsou patrna torza soch ležících bohů zřejmě z dílny Lazara Widmanna. V kompozici parku jsou čitelné kompoziční artefakty původní barokní zahrady, která byla založena v souvislosti s výstavbou zámku okolo r. 1732 pro Františka Václava z Vrtby (snad podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky, jehož autorství lze vztáhnout i na zahradu). Zámek s parkem jsou položeny na společné východozápadní ose – osa vychází z východu od sochy Piety na návsi před zámkem, prochází čestným dvorem, jehož ústředním bodem je socha sv. Jiří, protíná zámek a probíhá parkem v celé jeho délce. V parku se osa uplatňuje jako zřejmá prostorová páteř v podobě průhledu, který se směrem k zámku rozšiřuje. Rámuje jej dřevinná hmota, která spolu s ním reaguje na tvar terasy, kulminující barokním portálem zahradního průčelí zámku s figurální plastickou výzdobou. Okraje dřevinné hmoty jsou směrem do středu výškově i barevně propracovány. K poklesu výškové úrovn ě dřevinné masy i docílení barevného efektu směrem k zámku je využito sortimentu velkokvětých pěnišníků. V parku se uplatňuje sortiment dřevin zastoupený přibližně 11 jehličnany a 34 listnáči, z nichž pozoruhodných rozměrů dosahují např. jinan dvoulaločný a lípa americká. Zahrada regenerována od r. 1977. Z parku jsou vedeny působivé pohledy do nivy řeky Mže a náhonu, parter na vysoké terase nad řekou.