Zbytky městského opevnění, které mělo původně vnitřní zeď s půlválcovými baštami a zeď parkánovou s otevřenými hranolovitými baštami, pocházejí z doby založení města, z druhé poloviny 13. století. Fragmenty parkánové zdi, dnes ovšem v podobě pouhých tarasních zídek bez jednoznačných stop středověkého původu, se dochovaly pouze na jižní a východní straně města. Zídka je vzdálena přibližně 8m od hlavní hradby a přímo před ní leží příkop, který v podobě zřetelné mísovité deprese se poměrně dobře dochoval opět na jihu. Hradební příkop byl téměř celý zavezen a přeměněn v zahrady. Jeho vnější strana se vyvyšuje ve valovitý útvar, jehož vnější úbočí je dodnes zčásti tvořeno silnou zdí, nepochybně součástí pozdně gotického vnějšího opevnění. Mimo jižní strany je tato zeď dobře dochována zčásti na severu, SZ a V a dokládá zhruba jednotnou šířku příkopu kolem 17-18m.